Satyricon. Zbytky latinského románu

Nový překlad slavného literárního díla je zábavné čtení. Bez jediné poznámky pod čarou zprostředkuje čtenáři humor a styl jednoho z největších autorů starověku. Satyricon představuje protiklad k převažujícímu vnímání antiky jako kultury vznešené, ušlechtilé, klasicky krásné – jak píše Martin C. Putna v doslovu, Satyricon reprezentuje „kánon či stereotyp opačný – antiku ,nízkou´, dekadentní, perverzní, amorální a ,neestetickou´“. Román sleduje osudy dvou mladíků a obstarožního veršotepce, kteří společně putují jižní Itálií a zažívají různá dobrodružství, často erotického rázu. Dílo se dochovalo jen v podobě větších či menších fragmentů, z nichž nejdelší a nejsouvislejší líčí hostinu u bohatého křupana Trimalchiona. Bizarnost Satyriconu, jeho satirická a parodická síla inspirovala řadu novodobých spisovatelů a umělců; největší proslulosti dosáhl film Federica Felliniho z roku 1969.

Pravděpodobný autor Satyriconu, římský prokonzul a spisovatel Titus Petronius zvaný arbiter elegantiarum, tedy „rozhodčí ve věcech vkusu“, žil u dvora císaře Nerona a těšil se pověsti vzdělaného, výstředního a vlivného muže. Nakonec upadl u psychicky labilního císaře v nemilost, byl obviněn z účasti na spiknutí a v roce 66 po Kr. přinucen spáchat sebevraždu.

Přeložil Petr Šourek