Plav 8/2026

Úvodník

Oblast historicky známá jako Perský záliv vloni čelila nejen bezprecedentním izraelsko-americkým leteckým útokům, ale také kontroverzi ohledně svého pojmenování, a to když americký prezident začal záliv označovat za Arabský. V arabštině se mu tak sice říká už nejpozději od padesátých let minulého století a jeho geopolitické postavení to různě ovlivňuje, dá se ale říct, že pojmenování je ten nejmenší ze zálivových problémů.

V tomto čísle chceme – spíše než rozdmýchávat podobné ideologické rozepře – ukázat kulturní linie, které Arabský a Perský záliv spojují. I proto ve většině tohoto čísla mluvíme prostě o Zálivu a vy snad už budete vědět, co tím máme na mysli. Předkládáme ukázky ze současné arabské i perské literatury, které k sobě kromě bohaté historie a geografické blízkosti váže také nejistý vztah k budoucnosti. Urputné futuristické megaprojekty, silné ideologie a ničivé války vytvářejí v moderním Zálivu prostředí, v němž se tvůrčí imaginace autorek a autorů občas stáčí ke katastrofickým představám budoucího vývoje. Právě jejich podoby nás v tomto čísle zajímají.

Zatímco tematický esej zběžně představuje několik titulů z historie zálivového sci-fi a kontextualizuje dystopické psaní v jednotlivých zemích, v rozhovoru s egyptsko-americkým výzkumníkem Ahmedem Elbennim se dozvíte více o tzv. gulf futurismu a jeho dvousečnosti. Tento široce užívaný pojem totiž popisuje jak zálivovými státy řízenou vizi budoucnosti, tak její kritiku, a částečně odkrývá mantinely lokální představivosti. Přeložené texty pak zahrnují povídky, ukázky z románů i jedné divadelní hry z Iráku, Íránu, Kuvajtu, Jemenu a Saúdské Arábie. Napínavé je sledovat opiem omámenou vypravěčku v otřásajícím se Teheránu v románu ­Mahsy Mohebalí, v němž je dystopická budoucnost netušeně blízko, ale dech se vám bude tajit i ve více fantaskním světě cenzora v ukázce z hojně překládaného románu Buthajny al-ʿÍsá z Kuvajtu. Obě autorky s cenzurou ve svých zemích bojovaly i ve skutečnosti a podobně se současná realita a nedávná historie odráží i v dalších textech. Ať už je to americká invaze do Iráku, íránsko-irácká válka z osmdesátých let, ropný boom druhé poloviny 20. století nebo vzestup fundamentalismu, literární budoucnost jako by se z dopadu uplynulých událostí nedokázala vyprostit. Asi nejvýrazněji se v čísle propisují do znepokojivých ukázek z děl Dijáʾ Džubajlího a Zohy Kázemí. Výběrem dystopických vizí ze Zálivu se přitom vědomě snažíme ukázat jen jeden z mnoha směrů současné blízkovýchodní prózy, kterou – na rozdíl od často homogenizujícího zpravodajství z regionu – jinak v našem prostředí potkáváme stále dost omezeně.

V rubrikové části nezapomeňte nalistovat esej překladatele Igora Cimy o jeho zkušenostech s japonským klasikem Jukiem Mišimou, a čas si udělejte také na rozhovor s autorem skvělého románu Přestávka skončila Dariem Ferrarim.

A jestli vám budoucí zálivové světy připadají příliš vzdálené, můžete se těšit, že v listopadovém čísle vás zaplaví poetické reflexe toho každému člověku nejbližšího – našich tělesných tekutin.

Adéla Provazníková