Plav 7/2026

Úvodník Na stránkách Plavu se poměrně často zaměřujeme na literaturu psanou ženami, od lyrické poezie k otevřeně angažovaným textům. Rovněž vyšlo už několik čísel věnovaných sexuálním menšinám. Ženy žádná menšina nejsou, na jejich sexualitu a rozkoš ovšem cílí nepoměrně méně obsahu než na tu mužskou. Za prozaickými texty (i za jejich českými překlady) v tomto čísle proto stojí výhradně autorky se specifickou motivací: dopřát svým spolu-heterosexuálkám erotickou literaturu „pro ženy od žen“.

Autorka koncepce Veronika Korjagina původně zamýšlela představit rozmanitou a dlouhodobě oblíbenou, ačkoliv akademicky přehlíženou kategorii historických romancí. V návaznosti na to, co říká v rozhovoru Diana Štelová – historické romance opakují a potvrzují určité patriarchální vzorce, na druhé straně pomáhají čtenářkám uvědomit si vlastní potřeby, touhy a nespokojenost –, nakonec ale číslo ukazuje ženskou heterosexuální erotiku ve větší pestrosti, a vedle romantického snění se tak na jeho stránkách setkáme i s velmi drsnými, dokonce nekonsensuálními praktikami. Nabízelo by se až shrnout celé téma do lakonického „kolik žen, tolik obrazů touhy“; to je pravda. Ambicí čísla bylo zkrátka uvést těchto obrazů co nejvíce a co nejrozmanitějších.

Šest ukázek samozřejmě stejně reprezentuje jen velmi úzkou výseč toho, co heterosexuálním ženám přináší sexuální vzrušení a uspokojení. Výňatek z tvorby Anaïs Nin je o pár desetiletí starší než ostatní texty a erotika zde také zůstává nejvíc zastřená, popisovaná netělesnými výrazy, v povídce se dozvíme především to, co bylo „před“ a „po“. Jeden krásný příklad historické romance, žánru dlouhodobě úspěšného nejen na poli erotické literatury, představuje v čísle ukázka z románu Kathleen E. Woodiwiss Plamen a květ. Pokud jste se někdy zabývali erotickým symbolismem v lidové tradici (jalovec, čerešničky a podobně), pochopíte, co asi vedlo A. N. Roquelaure k přepracování klasické pohádky o Šípkové Růžence. Z frankofonní literatury nemůže chybět Emmanuelle, respektive jakási její mladší sestra Laure v ukázce z eponymního románu Emmanuelle Arsan, kterou otiskujeme i s francouzským originálem.

Z mimotematické části za vyzdvihnutí stojí rozhovor dvou básníků, Jana Škroba s Richardem Sikenem – některé odpovědi samy o sobě působí jako básně v próze.

V posledním odstavci, kde pravidelně nahlížíme do budoucnosti, je mou milou povinností pozvat vás na zbrusu nový festival literárního překladu FLIP, první svého druhu u nás! Proběhne 25.–26. září v pražském Žižkostele a v pátek 25. září zde pokřtíme toto číslo. Všechny informace najdete na webu flipfestival.cz. Číslo příští se pak bude věnovat dystopiím z oblasti Perského zálivu.

Silvie Wenischová