Bankrot panovnického úvěru v Čechách roku 1615

Obsáhlá kniha je výsledkem dlouhodobého základního historického výzkumu. Autor odkrývá široký mezinárodní kontext, ve kterém po roce 1608 výrazně rostlo celkové zadlužení habsburského dvora ve všech zemích, kde Rudolf II. a Matyáš Habsburský vládli, včetně říšských finančních komor v Augšpurku a v Lipsku. V roce 1614 již dvorská komora nebyla schopná vyplácet ani úroky z těchto dluhů, které se pohybovaly okolo 30 milionů zlatých rýnských. Česká stavovská společnost se pokusila zabránit dalšímu zadlužování země a provedla zásadní daňovou reformu, v jejímž důsledku byl v roce 1615 vyhlášen v Čechách bankrot panovnického úvěru. Dluhy měly být zaplaceny jen domácím českým věřitelům. Po dobu jejich splácení byly obstaveny panovníkovy příjmy z Čech a užity na úhradu těchto dluhů. Zastavení přísunu peněz z Čech výrazně prohloubilo finanční problémy vídeňské dvorské komory.. Hluboká krize finančního a úvěrového systému habsburské monarchie, projevující se výrazně od roku 1615, představovala přinejmenším stejně vážný důvod pro zahájení českého stavovského povstání, jako problémy konfesijní. V tomto širším kontextu autor nastiňuje zcela odlišný pohled na fiskální strategii české stavovské opozice v roce 1615, než jaký se dosud všeobecně tradoval v důsledku původní chybné interpretace A. Gindelyho v 19. století. V analytické části knihy autor na základě velmi rozsáhlé a dosud badatelsky nevyužité pramenné základny (z archívů v Praze a ve Vídni) provedl detailní rozbor finanční situace dvorské komory v letech předcházejících českému stavovskému povstání. V přehledové části publikace autor provedl identifikace jednotlivých věřitelů z roku 1615, kterým měly být z českých daní splaceny panovnické dluhy v letech 1616-1620, a sleduje vývoj jejich těchto finančních aktiv až do 18. století.Kniha je zásadním příspěvkem pro objasnění podnětů, které vedly k zahájení třicetileté války a významným způsobem ovlivňovaly průběh její počáteční fáze v Čechách (1618-1620).