Světlo jako médium. Umělé světlo v českém výtvarném umění od 90. let po současnost

Jak přítomnost umělého světla transformovala podobu uměleckého díla? Co se děje s naším tělem a vnímáním a jak se proměnila percepce ve vztahu k objektům a situacím, které postrádají jasné materiální hranice? Jak s těmito fenomény pracují masové akce, jako je Signal Festival? Kniha podniká hlubinnou sondu do pulzujícího prostředí tuzemského „light artu“ a na příkladu nenarativních světelných děl formuluje teoretický rámec, jehož prostřednictvím lze tyto tendence mapovat. V jednotlivých částech odkrývá historické souvislosti, popisuje proces dematerializace a jeho vliv na subjekt a poprvé v českém kontextu přináší ucelenou kritickou reflexi světelného umění ve veřejném prostoru.