Tankový prapor

„Student Danny se stal rotným Smiřickým, a jako každý Čech v uniformě se v této situaci nevyhnutelně přiblížil ke kmotrovi všech vojínů světa, Josefu Švejkovi.“ – Jiří Voskovec Tankový prapor Josefa Škvoreckého se vyznačuje humorem, který umí léčit. Krouží kolem nás temné síly? Otevřeme román – a ponoříme se do osvobodivé esence komické absurdity, jejíž nezanedbatelnou výhodou je, že se už stala a že se přihodila komusi jinému, autobiografickému Dannymu Smiřickému, kterého známe ze Zbabělců, nyní veliteli tanku, jenž si u Sedmého tankového praporu kroutí poslední půlrok vojny. Střely neodolatelného humoru a mistrných dialogů, u nichž se propuká do hlasitého smíchu, ale také vědomí, že za branami kasáren čeká cosi mnohem neurčitějšího, nejasného, budoucnost, život… kdo může říct? Tupost se tam venku maskuje rafinovaněji než pod důstojnickou čepicí. „Člověk o ničem neví, až když to začne ztrácet. Až když je skoro po všem. Ten pitomej zákon života. Se všim pozdě. Pozdě! … a za oknem vylétávaly zlaté střely a zasahovaly hořící terče…“ – Josef Škvorecký