Mezi pakárnou a službou vlasti: Základní vojenská služba (1968-2004) v aktérské reflexi

Kolektivní monografie je věnována zkoumání reflexe dnes již neexistujícího institutu povinné prezenční vojenské služby v širším časovém záběru od nástupu tzv. normalizace v Československu po roce 1968 až do plné profesionalizace české armády v roce 2004. Základní vojenská služba představovala od konce 18. století jeden z důležitých mechanismů fungování moderních evropských národnostních států, jehož prostřednictvím chtěla vládnoucí moc disciplinovat, indoktrinovat, socializovat a v případě ohrožení mobilizovat své občany k obraně stávajícího společenského řádu. Předkládaná kniha se snaží najít odpověď na otázku, do jaké míry byla tato mocenská ambice v druhé polovině 20. a na počátku 21. století úspěšná, a to prostřednictvím analýzy aktérské reflexe zástupců několika generací mužů, kteří byli nuceni v této době povinnou vojnu absolvovat.