Živé pochodně v sovětském bloku

Tématem této historické monografie jsou politicky motivované případy sebeupálení v sovětském bloku v letech 1966-1989. Na základě historických pramenů autor napsal studii o tomto fenoménu a jednadvacet portrétů živých pochodní, u kterých je doložitelná minimálně částečná politická motivace. Celkem osm případů se stalo v Sovětském svazu (odehrály se na území dnešního Ruska, Ukrajiny, Litvy a Lotyšska), sedm případů sebeupálení se uskutečnilo v Československu, dva případy jsou z Rumunska a Polska a po jednom z východního Německa a Maďarska. Značná část z nich byla radikální reakcí na srpnovou okupaci Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy a na potlačení pražského jara. Pro volbu sebeupálení jako formy radikálního protestu hrály zpočátku klíčovou roli případy vietnamských buddhistů. Od ledna 1969 mělo iniciační význam zejména sebeupálení Jana Palacha, které vyvolalo početnou vlnu následovníků nejen v domácím prostředí, ale také v zahraničí.