Země světa 2/2017 České baroko

„Vono to baroko není špatný pro voko,“ zpívali Prach a Popel ústy Voskovce a Wericha v jejich romantické revue Golem už v roce 1931. Slůvko „už“ je na místě. Trvalo dlouho, než bylo baroko uznáno jako samostatná vývojová etapa stylová, ba ideová, jako sloh nejen umělecký, ale i životní. U nás ještě o něco déle než v některých jiných evropských zemích. A tak tohle zkratkovité ocenění byť lehce povrchního aspektu baroka jako celku patří v naší populární, tedy široké veřejnosti určené kultuře k vůbec prvním – jakkoli se třeba největší malířští mistři Škréta, Brandl či Reiner dočkali prvních výstav už o dvě desetiletí dříve…