Zachránce tváří Harold Gillies a zrod moderní plastické chirurgie

Od výstřelu prvního kulometu na západní frontě bylo jasné, že vojenská technologie mnohonásobně překonala možnosti lékařské vědy. Mnozí z vojáků první světové války, kteří průmyslové vraždění přežili, opouštěli armádu se znetvořením a těžko představitelným traumatem. Zatímco ztráta končetiny učiní z veterána hrdinu, člověk bez obličeje se stává monstrem. Ten, kdo mu tvář navrátí, zachrání jeho identitu i duši.

Válečná brutalita je živnou půdou lékařského pokroku. Dokladem je i příběh Harolda Gilliese, otce moderní plastické chirurgie. Gilliesovo oddělení v londýnské Královnině nemocnici se stalo laboratoří medicínských vynálezů a inovací a také prostředím, kde se setkávaly dramatické osudy pacientů, kteří se díky lékařově obětavosti a profesnímu umění navracejí zpět do života.

Stejně jako ve své předchozí knize Umění řezničiny píše historička vědy Lindsey Fitzharrisová sugestivně a jazykem blízkým beletrii.