Slečny 2.0

Kniha Slečny 2.0 představuje nové vydání časosběrného dokumentu o neprovdaných a bezdětných ženách v Česku, poprvé publikovaného v roce 2012, nyní aktualizovaného do roku 2025, v minulosti též oceněného v soutěži Nejkrásnější česká kniha roku. S jakými stereotypy se svobodné a bezdětné ženy i ve 21. století potýkají? Jak se k nim staví stát – a jak společnost nebo rodina? Jaké je žít jako tajná jeptiška, celoživotní milenka, svobodná žena v emigraci, nevyoutovaná lesbička nebo takzvaná černá ovce rodiny? Literární dokumentaristka Barbora Baronová s fotografkou Ditou Pepe zachycují 20. a 21. století pohledem osmi žen, které zůstaly v mnoha ohledech svobodné.

Doporučující texty z obálky knihy: „Společenské uvažování o tom, jaký je ten ‚správný‘ život, je stále ještě sešněrováno celou řadou stereotypů, i kdybychom si chtěli myslet, že už jsme přeci pokročili mnohem dále. Neprovdaným ženám už sice neříkáme staré panny, na nesezdaná partnerství už nekoukáme tak často mezi prsty, to ale nestačí. Single život je stále chápán buď jako rozmazlenost, nebo jen přechodná fáze. A v debatách o klesající porodnosti stále příliš často zaznívají hlasy naznačující, že rodit děti má být ženina povinnost a jediný smysl jejího života. Příběhy všech Slečen velmi plasticky ukazují, že dobrý, smysluplný a naplněný život se dá žít i mimo společenské škatulky. Příběhů, jako jsou tyto, nebude nikdy dost.“ Šárka Homfray, právnička, odborářka, autorka bestsellerů Proč jsme tak naštvané? a Pay Gap

„Indiáni říkají: ‚Když na někoho ukazuješ prstem, podívej se, kolik prstů na tvé ruce ukazuje na tebe.‘ Bára se k těm třem prstům mířícím na autora, o kterých indiáni mluví, se svou poctivostí přiznává. Ví, že už na začátku prvního dílu Slečen bylo její osobní puzení prozkoumávat úběžníky svobody žen. Po deseti letech to s druhým dílem není jinak. Změnily se kulisy, jinak je vše stejné: Báry poctivost, se kterou už léta studuje etiku dokumentaristiky, protože ví, že právě tenhle orgán je pro její práci nejdůležitější. Bářin postoj, který nehledá uzamčené a tvrdé zaškatulkování tématu svobody žen, dnes tak často spíš deklamované a křičící než volně pulsující. Její postoj spíš vytváří obrazy a mapy příběhů, ve kterých toto téma teče jako řeka. Prostor celé knihy, kterou doprovází stejně niterně nenápadné, a přesto tak pevně zářící fotografie Dity Pepe, je pak o další moudrosti: ‚Nesmí to být o tom, musí to být to.‘ Slečny jsou tím pádem svoboda.“ Marika Pecháčková, filmová dokumentaristka, fotografka a novinářka

„Každý člověk má jedinečný životní příběh – neexistuje univerzální recept na vztahy ani na životní spokojenost. Kniha Báry Baronové a Dity Pepe Slečny 2.0 přináší pestrou mozaiku osmi ženských osudů napříč generacemi, původem, vzděláním, profesemi i životními zkušenostmi, které mají jedno společné – odvahu vzít život do vlastních rukou navzdory společenským předsudkům a očekáváním. Pečlivě vedená dokumentární práce založená na orální historii otevírá čtivou a přístupnou formou témata každodennosti žen – ty zde samy artikulují svou zkušenost, vztahy, tělo i péči, a tím aktivně spoluutvářejí dějiny z perspektivy, která byla dlouhodobě marginalizována. Text citlivě reflektuje vztah hlavních hrdinek k práci a vzdělání, otázky spojené s bydlením, péčí, soužitím a intimitou, stejně jako se zdravím, společenskými nerovnostmi nebo traumatem a sexuálním násilím. Kniha Slečny 2.0 je tak především intimní výpovědí o ženské solidaritě, přátelství, houževnatosti a životním elánu, který nemusí mizet ani ve stáří. V době klimatické krize, četné rozvodovosti, nucených dětských sňatků, válečných konfliktů či nerovnoprávných podmínek pro queer páry je tak zkoumání fenoménu single života stále aktuální a obohacující. Přispívá k přehodnocování genderových stereotypů a ke zviditelňování ženských příběhů, jež mají sílu oslovit široké spektrum čtenářstva.“ Marie Koval, orální historička