Seber se a jdi

Poezie Báry Sebery prorůstá světem poznamenaným mezigeneračními traumaty, závislostmi i pocity osamění. Autorka naslouchá veršům ukrytým v rýhách umakartových stěn i v prasklinách vlastní paměti a tvoří z nich syrové obrazy, které navzdory totální deziluzivnosti odmítají rezignovat. Rodná Ostrava zde není jen kulisou, ale důvěrně známým prostorem, který ji formuje, zraňuje, ale také nutí znovu vstávat. I po té nejtěžší noci se totiž vždycky probudí s tou stejnou otravnou nadějí.