Loutkář 4/2025

V letošním čtvrtém čísle najdete například recenze osmi premiér z celé republiky a zprávy z osmi festivalů včetně tří zahraničních. Zaostřili jsme také na výroční ceny – mediálně viditelnou Cenu Thálie, kterou si letos z Národního divadla odnesla Kristýna Franková, a trochu méně okázalého Erika, kterého uděluje České centrum UNIMA nejinspirativnější inscenaci sezóny. Letos je jí skvělá Maryša Vávrová od Bažantovy loutkářské družiny, tedy Tomáše Hájka. Oběma oceněným srdečně gratulujeme!

Z tematických cyklů se v tomto čísle naposledy setkáte s portrétem loutkářské scénografky (tentokrát je to Anna Gumbold Romanova) nebo portrétem kurátorů z chrudimského Muzea loutkářských kultur (nyní představujeme Evu Brabencovou) či s mladou loutkářskou krví (oslovili jsme několik služebně nejmladších členů jubilujícího souboru Loutky v nemocnici – Alžbětu Novákovou, Markétou Zabelovu, Matyáše Míku a Davida Bolecha). Cyklus portrétů, které vychází v rubrice Osobnost čísla, pro letošek uzavřeme rozhovorem s mimořádnou tvůrkyní slovenského divadla Ivetou Škripkovou, která právě završila neuvěřitelných čtyřicet let svého působení v Bábkovém divadle na Rázcestí.

V tomto čísle samozřejmě nechybí ani rubrika Téma, která nás už desátým rokem provází. Tentokrát jsem zvolila – v návaznosti na minulou sondu do tajů divadelní antropologie – samotný prapůvod loutkového divadla, které vzešlo z dávných obřadů a rituálů. V příštím ročníku by se totiž měla tato rubrika věnovat loutkovému divadlu prvních národů celého světa a také loutkářským projevům na africkém kontinentě, které nám ještě zbývají ke společnému prozkoumání a jež s rituály velmi těsně souvisí.

Myslím, že všichni máme rádi příběhy s dobrým koncem. A jeden takový je i v tomto čísle. V jedničce jsme sledovali politický zásah do chodu Divadla Lampion a v tomto čísle si představíme nové nezávislé Divadlo Máme, které založili někdejší členové kladenského souboru. Jejich debut Hloupý Honza není blbý se opravdu hodně povedl.