Lázně v Toušeni

Ve světle věhlasu Karlových Varů, Teplic, Jáchymova, Mariánských a Františkových Lázní se mohou ostatní česká lázeňská místa jevit jako nepodstatná, tím spíše malé lázně v Toušeni na soutoku Jizery a Labe. Při bližším pohledu však vyvstane leccos překvapivého. Než se zde začaly rozvíjet lázně, býval v Toušeni gotický hrádek, kde císař Karel IV. sepsal duchovní část svého životopisu. Pražský primátor Jan Pašek z Vratu si zde vystavěl renesanční zámek, který pak užívali i dvořané císaře Rudolfa II. Bývala tu křižovatka obchodních cest, z nichž směr z Prahy k Baltu zde přecházel mostem Labe. Pramen železité vody, na němž vznikly lázně, se používal od nepaměti a po řadu století zrála i sirnoželezitá slatina v dávném slepém rameni Labe.

Zakladatelé lázní Jan a Marie Králíkovi začali skromně v roce 1868 s jedinou vanou. Růstu klientely významně napomohla stavba železnice a nádraží přímo u lázeňského parku. Místo si brzy vydobylo oblibu také jako cíl výletů a nabídka letních bytů nedaleko od Prahy, a přece již ve svébytné, klidné a klimaticky přívětivé krajině proti soutoku dvou řek a na prahu rozsáhlých lesů.

Syn zakladatelů Jan Králík rozšířil rodinný podnik o slatinné koupele a o další budovy. Lázním získával respekt svým vzděláním, osobním šarmem a známostmi v univerzitních kruzích i v zahraničí. Třikrát byl zvolen starostou a promyšlenými kroky začal celou obec přetvářet v lázeňské místo. Lázně přilákaly významné hosty včetně posledního českého krále Karla III., malířů, básníků, sochařů i skladatele Leoše Janáčka.

Po znárodnění v roce 1948 sice poklesl stavební i společenský ruch, ale nepolevila obětavost zdravotní péče, díky níž malé lázně mohly hostit i řadu dalších známých pacientů, zejména z oblastí sportu a kultury – od Emila Zátopka po Bohumila Hrabala. V koncertních večerech vystupovala pro pacienty celá plejáda českých i zahraničních umělců. Obec získala lázeňský statut (1979), úřední název Lázně Toušeň (1991) a titul městys (2006). Léčivá přívětivost jednoho z nejmenších lázeňských míst, nejbližšího hlavnímu městu, a přece v klidu přírody, trvá dosud.