Filosofické drobty aneb trocha filosofie

Filosofické drobky patří ke Kierkegaardovým nejvýznamnějším dílům, mimo jiné i proto, že obsahují většinu základních pojmů jeho myšlení. Fiktivním autorem textu je Johannes Climacus a jeho úvahy se točí kolem otázky poznání věčné (tedy ne historické) pravdy. Své pojednání nazývá „myšlenkovým projektem“ neboli experimentem. Ten spočívá v rozvinutí hypotézy, jak by tomu bylo, kdyby poznání věčné pravdy probíhalo jinak, než jak předpokládá Sókratés. K závěru, že alternativou je křesťanská víra, se Climacus dopracuje až po vyloučení možnosti, že by analyzovaný hypotetický způsob poznání mohl být metodou filosofickou nebo historickou. Autor křesťanství přímo neobhajuje, volbu mezi sókratovskou a křesťanskou alternativou nechává na čtenáři. Přitom ukazuje, že důsledný myslitel nemůže dojít ke třetí, hegelovské alternativě, která tehdy v dánské filosofii i teologii převládala a vycházela z předpokladu, že věčná pravda prodělává historický vývoj a že tento vývoj lze postupně rozumově poznat.

Søren Kierkegaard (1813–1855) je nejvlivnější dánský filosof a teolog všech dob. Velký ohlas jeho dílo vzbudilo zejména v období rozkvětu existencialismu a v době rozmachu postmoderního myšlení. Nejvýznamnější část jeho díla tvoří několik pseudonymních spisů z let 1843–1846, v nichž se pomocí metody tzv. nepřímého sdělení distancuje od principů soudobé hegelovské spekulativní filosofie a prostřednictvím fiktivních autorů a vypravěčů rozehrává hru různých pohledů na lidskou existenci. Nejznámější z těchto děl jsou Buď – anebo (Enten – Eller, 1843), jehož součástí je i čtenářsky oblíbený text Svůdcův deník (Forførerens Dagbog), Bázeň a chvění (Frygt og Bæven, 1843), Pojem úzkosti (Begrebet Angest, 1844), Filosofické drobty (Philosophiske Smuler, 1844), Stadia životní cesty (Stadier paa Livets Vei, 1845) a Závěrečný nevědecký dodatek (Afsluttende uvidenskabelig Efterskrift, 1846).