Claudio Monteverdi: The Combat of Tancred and Clorinda

Tato práce se na příkladu jedné kompozice – Combattimenta di Tancredi et Clorinda Claudia Monteverdiho z roku 1624 – snaží poukázat na problematičnost a významovou mnohovrstevnatost epochy okolo roku 1600. Za klíčové považuje autor při této analýze pojmy manýrismus a baroko, které chápe jako labilní, zaměnitelné a vzájemně se prostupující.

Monteverdiho Souboj Tankreda s Klorindou, který vznikl na konci manýristické epochy, v sobě zahrnuje prvky manýrismu i nastupujícího baroka. Pro manýrismus svědčí např. nejednoznačné formální zařazení kompozice, související s destrukcí starých a vznikem nových forem, případně s mutací renesančních struktur v barokní. Combattimento obsahuje prvky renesančního madrigalu, stejně jako dobové novinky, označované jako stile rappresentativo, nebo rodícího se oratoria. Na scénu uvádí nový výrazový prvek, nazvaný stile concitato, který sice pronikl ojediněle i do německé hudby, avšak je spjat – až na výjimky – s epochou manýristickou. Zároveň je toto dílo hodnoceno i s přihlédnutím k literární předloze, protože v období jeho vzniku stále ještě dominuje sloh vokální. Monteverdi zhudebňuje text, který bývá považován za manýristický – epizodu z Osvobozeného Jeruzaléma (1576) Torquata Tassa.

Jak říká autor na závěr, „Combattimento se pohybuje mezi manýrismem a barokem. Jednoznačné zařazení není možné – avšak ani podstatné.“

Kniha je doplněna dvěma přílohami – originální texty s českými překlady:

• Torquato Tasso: Gerusalemme Liberata, canto XII, stanze 52-68, paralelně otištěné verze Monteverdiho a Tassův originál,
• Claudio Monteverdi: Audi coelum (Vesperae Beatae Mariae Virginis), rejstříkem osobním a místním a výběrovým rejtříkem věcným.