200 let tradic bitvy u Slavkova

Bitva u Slavkova z 2. prosince 1805 se stala významným mezníkem v dějinách Evropy. Její dopad na obyvatelstvo a na krajinu, velké počty mrtvých, raněných a zmrzačených mužů z různých koutů Evropy vyvolaly mnoho soucitu a každoroční pietní vzpomínky. Na 25 hromadných hrobech (Antonín PROCHÁZKA, Památky z bitvy u Slavkova r.1805, 1931, str. 9) padlých i na hrobech těch, kteří ještě měsíce po bitvě umírali v nemocnicích na několika místech Moravy vyrůstala tráva a postupně přibývaly kříže.

Následovaly i další válečné události, které byly součástí celého období napoleonských válek. To ukončila bitva u Waterloo a Napoleonova doživotní deportace na ostrově svaté Heleny.

Udržování tradic z různých historických období, péče o pohřebiště a připomínání si památky padlých je neodmyslitelnou součástí kultury národů. To se stalo základem činnosti postupně vznikajících spolků, kroužků, společností a klubů vojenské historie. Jejich činnost na slavkovském bojišti prošla svým postupným vývojem.

Popis tohoto vývoje docílíme sledováním běhu událostí, zdůrazněním spolupráce příznivců místní i vojenské historie a rekapitulací konaných akcí tak, jak je přinesl čas.