Katedrály Normandie – tiché, vznešené a věčné – nesou v sobě dech času i ozvěnu lidské víry. V jejich stínech se světlo láme do tisíců barev, dotýká se oltářů, zdí i duší. Každý oblouk, každé okno je píseň o trpělivosti a naději, o člověku, který se odvážil vzhlédnout k nebi.
Když stojím před nimi, cítím pokoru i úžas. Sleduji, jak se kámen mění pod dotekem světla, jak mlčení mluví víc než slova. Fotografuji nejen architekturu, ale chvíli, kdy se čas na okamžik zastaví. V těchto obrazech hledám spojení – mezi minulostí a přítomností, mezi tichem a světlem, mezi člověkem a tím, co ho přesahuje.
Fotografie jsou z léta 2024, kdy jsem cestovala Normandií nejen po katedrálách
FotoNika – Veronika Pilařová
Narozena v Plzni, žila v Českých Budějovicích a v Praze. Od roku 1999 žije ve vesničce nedaleko Benešova u Prahy. Fotografie ji fascinovala odjakživa, nejprve fotila na analogovou zrcadlovku. Zlomovým se pro ni stal rok 2003, kdy si pořídila první digitální fotoaparát a začala se fotografování více věnovat.
Mnozí ji znají z různých výtvarných workshopů, které pořádala a učila lidi, jak pracovat s novými materiály a vytvářet užitkové věci i krásná díla pro potěšení. Během této lektorské činnosti začala přispívat do mnoha časopisů – například postupy a psaní návodů (Receptář, Blesk Hobby, Paní domu, Praktik, Chatař a chalupář, Naše rodina, Udělej si sám). Byla to velmi zajímavá práce a proto se později rozhodla fotografii se věnovat.
Postupem času přibývaly i jiné druhy a různé techniky fotografování, které ji oslovily a změnily pohled na svět, každodenní součást jejího života, které se snaží vnímat v mnoha úhlech, zachytit atmosféru, emoce, nálady, lidské příběhy.
„Každá fotografie vypráví svůj příběh, je jedinečná a má své kouzlo“
Veronika Pilařová
