Hendrick Lilanga – malíř, co překročil svůj stín
Jsou velmi pestré, veselé, hravé a narativní, prostě africké. Takový je první dojem Evropana stojícího před plátny současného tanzanského malíře Hendricka Lilangy. Ten ve své tvorbě nezapře africké kořeny své tvorby, ani to, že čerpal ze stylu svého slavného děda George Lilangy, o jehož díla se dodnes perou světové galerie.
Téměř dvě desetiletí se zdálo, že Hendrik bude vyrůstat ve stínu tvorby svého dědy, který ho naučil tradiční technice malby vodovými barvami na kozí kůži a později na tykve, tzv kalabaše.
Kresby byly jednoduché, plné odkazů na původní motivy etnika Makonde, z něhož děd pocházel. V rámci výuky se také dbalo na to, aby se ustálený a osvědčený vzor přesně opakoval až na hranici preciznosti. Necenil se autor jako takový, ale jeho zručnost a oddanost původním vzorům. Po důkladném zvládnutí tradičního stylu začal Hendrick Lilanga malovat na plátno olejovými nebo akrylovými barvami a postupně dával průchod i své fantazii a představám o chování lidí ve svém okolí. Stěžejním námětem jeho obrazů se staly příběhy všedního dne – cesta dětí do školy, vaření oběda pro celou rodinu, návštěva příbuzných, bitka po pití místního piva atd.
V popisu bohaté reality afrických reálií si již nevystačil s tradičním přístupem a tak se od něj odklonil, příběhy jeho obrazů jsou veledůležité, vedou diváka do středu dění a současně dávají prostor jeho fantazii, může si vymyslet počátek nebo konec celé historky ….. To vnímáme při delším pohledu na Hendrickova díla.
Samotný Hendrick si však tento narativní styl musel v rámci komunity nejen prosadit, ale i obhájit. Rozhodně mu v tom pomohlo jeho krátkodobé studium techniky leptání v Rakousku v letech 2007 a 2008, a pak zejména komerční úspěch. Jeho odlišnost přitáhla zájem galeristů, kteří ve východní Africe hledali nové specifické výtvarné talenty a Hendrick byl oprávněně prosazován na skupinových výstavách talentovaných autorů v celé východní Africe, na Zanzibaru a získal i první kupce v Německu. Na přání Evropanů začal tvořit i obrazy na zakázku a díky své vnímavosti a fantazii vytvářel nové a nové příběhy na plátně. Postupně jich bylo dost na samostatné výstavy nebo na kvalitní výběr na mezinárodní veletrhy umění. Tak se v roce 2014 prezentoval v Korei a v roce 2018 v Japonsku. A návštěvníky obou zení jeho malířské příběhy okouzlily.
V posledním desetiletí strávil Hendrick Lilanga vždy několik měsíců na studijním pobytu v Asii a kromě prezentace vlastní práce začal objevovat nové malířské techniky, práci z detailem nebo dokonce provedení obrazu v jedné barevné tónině, a svět plný techniky, hudby a moderních vymožeností. A začal být zajímavý i pro galerie v USA či sběratele neobvyklého umění a dostal se i do atraktivních aukčních domů.
Česká veřejnost, tedy její část, která se o africké umění zajímá, se se jménem Hendricka Lilangy mohla potkávat minimálně už desetiletí a to díky Čechům, kteří v jeho atelieru přímo nakupovali a do Čech dováželi. Z původní trojice českých mecenášů a podporovatelů nejdéle Hendricka Lilangu v České republice a ve střední Evropě zastupuje pan Jiří Rosa.Ten pro současnou výstavu v Praze také dovezl více než dvě desítky nových obrazů tohoto autora a nabízí tak nejucelenější soubor Hendrickových děl ke shlédnutí i prodeji.
Nemarněte tedy čas a najděte si v této výstavě svůj příběh.
