Jak vznikl nápad na novou edici Obluda? Co vás k tomu inspirovalo a kdo s nápadem přišel?
JP: Na úvod bych chtěl říct, že přestože to tak možná nevypadá, název edice Obluda nijak nesouvisí s tím, jak vypadají členové redakční rady. Jako většina dobrých nápadů vznikl i tento u sklenky vína. Edici chápeme jako pokus o vracení zajímavých a z různých důvodů nevydávaných autorů zpátky do oběhu.
MJ: Název edice Obluda může vyvolávat emoce, což je dobře. Díky tomu si ji lidé snáze zapamatují. Vědomě navazujeme na práci Jana Řezáče, který na konci 40. let vydával stejnojmennou edici, ve které vydával například Franze Kafku. Byla to sice bibliofilská edice, ale říkali jsme si, proč na ni nenavázat. Navíc „obluda“ nemusí nutně znamenat něco odporného nebo ošklivého; může to být i něco, co vzbuzuje zájem, co člověka „obloudí“ a určitým způsobem vzruší. A právě to všechno by tato edice mohla splňovat.
JP: Myslím, že už první svazek (Tegtmaierovy železárny) ukázal, že Obluda může být i hezká.
Proč má podle vás smysl vracet do oběhu literaturu, která byla kdysi považována za závadnou, problematickou nebo propagandistickou?
MJ: Už jen z důvodu, který jste zmínila. Tyto texty byly v určité době vnímány jako nepříjemné, nevhodné nebo „proti“, a právě proto má smysl je znovu otevřít. Chceme ukázat, že literatura je jen jedna a buď je dobrá, nebo špatná. Knihy, které v této edici přinášíme, mohou mít své plusy i mínusy, ale zároveň mohou zviditelnit autory, kteří by si v kontextu české literatury zasloužili stát výš než v tom pomyslném přízemí.
JP: Většina autorů, které do edice chystáme, prakticky upadla v zapomnění. Karel Schulz je spíše výjimkou, ale většinu ostatních dnes zná jen úzký okruh znalců, sběratelů nebo literárních historiků. Z učebnic v podstatě zmizeli. Obluda je proto i jakýsi systém návratu. Jedná se o způsob, jak je znovu přivést do povědomí.
Z jakého důvodu jste se rozhodli otevřít novou edici právě románem Karla Schulze Tegtmaierovy železárny?
JP: Právě proto, že Karel Schulz je známé jméno. Jeho román Kámen a bolest je napříč generacemi velmi dobře známý a čtený, a proto nám to dávalo smysl. U dalších autorů už ta jména budou čím dál méně známá. Mnozí dnes ve veřejném prostoru v podstatě vůbec neexistují.
MJ: Chtěli jsme také trochu provokovat už samotným podtitulem, protože označení „komunistický román“ dnes funguje jako určitý signál — naznačuje, že půjde o něco jiného, než co se psalo před sto lety. Zároveň bychom rádi otevřeli prostor i pro četbu možná „fašistických“ či jinak propagandistických románů, vždy však s literární úrovní, která jejich vydání ospravedlňuje. Nechceme sklouzávat až na úplné dno, například k otevřeně antisemitským textům; to podle nás nedává smysl a takovým směrem se ubírat nechceme.
Jaké další tituly nebo autory můžeme v edici očekávat?
JP: Mým „favoritem“ je Felix Achille de la Cámara, jehož životní osud byl opravdu neuvěřitelně bizarní. Tvrdil o sobě, že je potomkem španělské šlechty, ale ve skutečnosti byl pravděpodobně jen vnukem ředitele věznice ve Lvově. Dále například připravujeme i Freda Stolského, jemuž určitě vydáme jeho legendární román Gumová pevnost, který je mezi fanoušky sci-fi vysoce ceněný a dlouhodobě vyhledávaný.
MJ: Pro mě je teď asi nejzajímavější Ladislav Mayer a jeho román Trotl, o kterém se ve 30. letech říkalo, že je po Švejkovi nejlepším románem napsaným o první světové válce.
JP: A opět se dostáváme k autorovi se skutečně spletitým životním osudem. Mayer začínal v levicovém tisku, byl velkým propagátorem trampingu, a nakonec skončil jako příslušník NSDAP a SA.
Jak se bude s texty pracovat redakčně? Dostanou čtenáři i nějaký kontext?
JP: Ke každému svazku čtenáři dostanou úvodní studii nebo alespoň doslov. Ten bude jednak popisovat autorův život, což někdy možná nebude úplně snadné dohledat, a zároveň zasadí dílo do dobového kontextu.
Komu je edice určena?
JM: Nechceme, aby to působilo tak, že vytváříme nějakou „opoziční“ nebo negativně vymezenou českou knihovnu. Naším cílem je vzít tyto tituly a zasadit je do kontextu toho, co víme o české i světové literatuře. Jedním z románů, který bychom chtěli vydat, je například příběh s výrazně orwellovskými rysy — je zajímavé, že dystopické motivy se v české literatuře objevují už ve 30. letech.
JP: Adresátem je tedy především běžný čtenář, který sahá po beletrii a zajímá se o dějinné souvislosti. Ne nutně úplně široká veřejnost, ale spíše čtenář, který má určité povědomí o historii 20. století.
Co vás při přípravě edice překvapilo?
JM: Nejvíc nás překvapilo, že bychom vlastně mohli vydávat jeden svazek každý měsíc — těch titulů je opravdu tolik. Jen z čistě populární literatury by se dalo okamžitě sestavit kolem 150 svazků, ať už jde o detektivky, mysteriózní romány nebo ženské romány.
Jak často budou jednotlivé tituly v edici vycházet?
JP: Edice Obluda bude vycházet dvakrát ročně, a druhým svazkem po Tegtmaierových železárnách bude už zmíněný Trotl Ladislava Mayera.
Kdybyste měli čtenáře přesvědčit jednou větou, proč by je měla tato edice zajímat, co byste jim řekli?
JP: Obluda není obludná.
MJ: Ale mohla by vás přijít strašit.
