Skip to main content
Mezinárodní den žen a dívek ve vědě

Mezinárodní den žen a dívek ve vědě

Mezinárodní den žen a dívek ve vědě každoročně připomíná, že talent a zvědavost neznají genderové hranice. Upozorňuje na přetrvávající nerovnosti, ale zároveň oslavuje příběhy žen, které posouvají vědu kupředu.

Posted by Šárka Hakenová on

11.února si každoročně připomínáme Mezinárodní den žen a dívek ve vědě, který byl v roce 2015 ustanoven OSN. Tento den upozorňuje na stále přítomnou nerovnováhu v zastoupení žen v mnoha vědeckých oborech, ale také oslavuje jejich přínos, energii, vytrvalost a nepostradatelnou roli v poznávání světa. Ačkoli ženy dnes působí v laboratořích, observatořích či vědeckých ústavech daleko častěji než kdy dřív, jejich cesta rozhodně nebyla jednoduchá. Po dlouhou dobu se musely potýkat s předsudky, institucionálními bariérami i nedostatkem uznání. Přesto existují – a vždy existovaly – ženy, které se nenechaly odradit, prorazily ve svém oboru a posunuly hranice vědění. Právě jejich příběhy dnes hrají klíčovou roli: inspirují další generace dívek, aby se nebály vědy, technologií ani ambicí.

Kniha, která připomíná české průkopnice: Ženám žádný obor vědecký od přírody není uzavřen

Cílem autorek (Lucie Bahenská, Libuše Heczková a Dana Musilová) je představit komplexní obraz vědkyně v české a československé společnosti první poloviny 20. století; ukázat zastoupení a pracovní výsledky žen v různých vědních oborech, možnosti profesionálního růstu a budování vědecké kariéry, které v případě žen vyžadovalo sladění pracovního a osobního života; představit důvody, které do určitých oborů přiváděly více žen než mužů. Kniha hledá odpovědi na otázky, jaký druh vědění ženy reprezentují a produkují, jaká byla jejich místa ve vědeckých institucích a jak probíhala výměna vědeckých informací. Sleduje jak vzdělávací a vědecké instituce, v nichž se objevovaly ženy, tak osobní i profesní životy vědkyň.

Proč potřebujeme více žen ve vědě

Diverzita v týmech vede k lepším výsledkům, inovacím i novým úhlům pohledu. Když vědu tvoří lidé různého pohlaví, původu i životních zkušeností, roste kreativita i společenský dopad objevů. Přesto však ženy často čelí nižšímu zastoupení na vedoucích pozicích, nerovnému odměňování nebo zastaralým stereotypům o tom, co „se pro ženy hodí“.

Právě proto je důležité ukazovat příběhy úspěšných vědkyň. Připomínají nám, že věda je otevřená všem.

Oslavte tento den s námi

Přemýšlíte, jak nejlépe dnešní den oslavit? U příležitosti Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě Vás zveme na besedu, která představí významné vědkyně z českých zemí zejména první poloviny 20. století a jejich kariérní cesty i rodinné okolnosti. Řeč bude například o první promované ženě na Univerzitě Karlově Marii Zdeňce Baborové, o lékařce a mimořádné profesorce Univerzity Komenského v Bratislavě Boženě Kuklové-Štúrové či o manželské dvojici židovského původu Renatě a Walterovi Kocholatých.

Hosté: Marie Bahenská (MÚA), Libuše Heczková (FF UK) a Dana Musilová (UHK), autorky publikace „Ženám žádný obor vědecký od přírody není uzavřen.“ Spletité cesty žen k vědecké kariéře v první polovině 20. století

Moderuje Jitka Jindřišková (MÚA).

Datum konání: 11. února od 19:00
Místo konání: C.0 čítárna, Kampus Hybernská, Hybernská 4, Praha

Akci pořádá Masarykův ústav a Archiv AV ČR ve spolupráci s revue Prostor, Filozofickou fakultou UK, Univerzitou Hradec Králové a Nakladatelstvím Academia.

Literární večery v dramaturgii redakce revue Prostor v Čítárně HYB4 jsou realizovány s finanční podporou hl. m. Prahy, Ministerstva kultury a Státního fondu kultury ČR.

„Ženám žádny´ obor vědecky´ od přírody není uzavřen.“ Spletité cesty žen k vědecké kariéře v první p
„Ženám žádny´ obor vědecky´ od přírody není uzavřen.“ Spletité cesty žen k vědecké kariéře v první p
Zapojení žen do vědeckého světa navazuje na zpřístupnění vysokoškolského vzdělání ženám, čímž se významně změnila jejich profesní, rodinná i společenská situace. Tato zásadní změna přichází ve středoevropském prostoru na počátku 20. století a je završena po první světové válce. Cílem autorek je představit komplexní obraz vědkyně v české a československé společnosti první poloviny 20. století; ukázat zastoupení a pracovní výsledky žen v různých vědních oborech, možnosti profesionálního růstu a budování vědecké kariéry, které v případě žen vyžadovalo sladění pracovního a osobního života; představit důvody, které do určitých oborů přiváděly více žen než mužů. Kniha hledá odpovědi na otázky, jaký druh vědění ženy reprezentují a produkují, jaká byla jejich místa ve vědeckých institucích a jak probíhala výměna vědeckých informací. Sleduje jak vzdělávací a vědecké instituce, v nichž se objevovaly ženy, tak osobní i profesní životy vědkyň. Zabývá se také konkrétními příklady, které často svědčí o zvláštních osudech a atypických vědeckých kariérách žen, někdy označovaných pojmem „maverickové“, tedy ty, které překračovaly všechny normy, stereotypy a zažitou praxi a dosahovaly (byť třeba jen částečných) úspěchů.