Výtěžek sbírky pomáhá veteránům, účastníkům odboje a odpůrcům totalit prostřednictvím Centra pomoci Paměti národa a podporuje dokumentaristy, kteří zaznamenávají příběhy těchto hrdinů. Letos si připomínáme 80 let od konce války a chceme zachytit co nejvíce osudů, dokud je komu naslouchat. Sbírku můžete podpořit ve všech našich knihkupectvích - zapečetěné kasičky naleznete u našich pokladen. Děkujeme!
Před více než dvaceti lety začali dokumentaristé Post Bellum natáčet příběhy válečných veteránů, především z druhé světové války. Právě díky nim vznikl název organizace – Post Bellum (Po válce). Z prvních nahrávek se postupně zrodil jeden z největších evropských online archivů orální historie – Paměť národa, kde dnes najdete přes 15 000 svědectví, a z toho válečných veteránů 1 700 a další stovky statečných lidí, kteří se zapojili nebo pomáhali domácímu odboji.
Zájem dokumentaristů se časem rozšířil i na osudy lidí, kteří bojovali za svobodu bez uniformy, účastníků Pražského povstání, odbojářů proti nacismu a komunismu či disidentů.
Neodmyslitelným symbolem Dne válečných veteránů je vlčí mák. Květ, který po první světové válce vyrostl na polích zničených boji, se stal symbolem uctění památky padlých vojáků po celém světě. Hlavním smyslem sbírek k tomuto dni je připomínat a uctívat oběti válek a zároveň pomáhat těm, kteří je přežili a jejich rodinám.
Sbírka ke Dni válečných veteránů spojuje minulost s přítomností. Umožňuje nám dokumentovat a uchovat příběhy hrdinů pro další generace. Protože je na nás, aby se na jejich příběhy nezapomnělo. Současně pomáhá těm, kteří kdysi bojovali za naši svobodu, aby ve stáří nemuseli čelit osamělosti a zranitelnosti sami. Díky vzdělávacím aktivitám, výstavám, publikacím, besedám i dokumentárním cyklům budujeme povědomí o historii a významu Dne válečných veteránů a připomínáme hrdinství všech bojovníků za svobodu.
Tradice Dne válečných veteránů
Den válečných veteránů se celosvětově slaví 11. listopadu, u příležitosti konce první světové války. Květy vlčích máků tehdy pokrývaly bojiště ve Flandrech, kde umírali vojáci. Květy spatřil takto vyrůstat z hrobů a zákopů kanadský vojenský lékař John McCrae. Zasažen utrpením a pohledem na pole máků napsal báseň, která se později rozšířila a od roku 1915 neodmyslitelně spojila symbol červených květů s válečnými veterány. Organizace Post Bellum se k svátku přidala poprvé v roce 2014, aby veřejnosti přiblížila příběhy našich válečných veteránů.
