Ladislav Helge - Cesta za občanským filmem
Bilík Petr

Kapitoly z dějin československé kinematografie po roce 1945

Ladislav Helge je považ­ován za jednoho z nejangaž­ovanějších filmových tvůrců v dějinách české kinematografie. Filmy jako Škola otců, Velká samota a Stud v 50. a 60. letech minulého století ostře vystupovaly proti stranické demagogii a estetice a jsou dodnes cenným svědectvím o soupeření svobodného tvůrčího vyjádření s cenzurou a komunistickou představou o kultuře a jejím poslání.

Helge do kinematografie vstoupil záhy po druhé světové válce a jeho aktivní filmařská dráha skončila s nástupem normalizace, kdy mu byla jako nepříteli nového rež­imu zcela znemo­žněna práce v oboru.

Stejně podstatnou část Helgeho ž­ivota tvoří jeho organizační a politické anga­žmá, které vrcholilo prací pro Filmový a televizní svaz a vůdčí rolí v Koordinačním výboru uměleckých svazů na konci 60. let. Obě organizace stály v popředí obrodného procesu a po vpádu vojsk Varšavské smlouvy bránily devastaci české kultury. Během 70. let byl Helge mnohokrát vyslýchán StB, pracoval v řadě profesí a nakonec našel útočiště v Laterně magice. Po roce 1989 se pokoušel bránit českou kinematografii před divokou privatizací a krátce působil jako vedoucí Katedry rež­ie na FAMU.

Helgeho vzpomínky a názory, je­ byly zaznamenány během více ne­ dvou desítek hodin rozhovorů, odhalují řadu zapomenutých detailů i globální pohled na padesát let vývoje české kinematografie, kultury a politiky. Helgeho odzbrojující upřímnost přináší nejeden kontroverzní postoj, jen­ je v rozporu se současnými mediálními interpretacemi poválečného dění a individuální umělecké i občanské participace.

Publikace je slož­ena ze dvou částí: V první polovině jsou představena jednotlivá filmová díla a přiblí­žen kontext kinematografie, druhý díl tvoří rozsáhlé interview vznikající v rozpětí několika let.